Space Shuttle
Space Shuttle (Space Transportation System) byl americký program pilotovaných raketoplánů, které v letech 1981–2011 uskutečnily 135 letů. Jako první částečně znovupoužitelné kosmické lodě vynášely družice, teleskop Hubble a postavily většinu Mezinárodní vesmírné stanice — za cenu dvou tragédií, Challengeru a Columbie.
◉ REÁLNÉ FOTO · NASA / images.nasa.govObsah hesla
živé encyklopedické hesloSpace Shuttle byl první částečně znovupoužitelnou kosmickou lodí v historii — okřídlený orbiter, který startoval jako raketa a přistával jako kluzák na dráze. Po tři desetiletí (1981–2011) tvořil páteř amerického pilotovaného kosmického programu: vynášel družice a meziplanetární sondy, umístil na oběžnou dráhu Hubbleův dalekohled a po kusech postavil Mezinárodní vesmírnou stanici. Dvě z jeho pěti lodí ale byly ztraceny i s posádkami a program navždy poznamenaly.
Program vznikl počátkem 70. let z touhy po levném, opakovaně použitelném přístupu do vesmíru — na rozdíl od jednorázových raket programu Apollo se měl raketoplán vracet a létat znovu. Sestava startovala svisle: okřídlený orbiter s třemi hlavními motory, obrovská rezavě zbarvená vnější nádrž s palivem a dva pomocné motory na tuhé palivo (SRB) po stranách. Boostery i orbiter se používaly opakovaně, nádrž jako jediná shořela v atmosféře. Orbiter uvezl do nákladového prostoru přes 24 tun nákladu a až sedmičlennou posádku.
◉ REÁLNÉ FOTOPROGRAM V ČÍSLECH
Pět raketoplánů dosáhlo vesmíru: Columbia (první, 1981), Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour (postavený v roce 1991 jako náhrada za ztracený Challenger). Šestý stroj, Enterprise, sloužil jen ke zkouškám přistání v atmosféře a do vesmíru nikdy neletěl. Nejvíce letů — 39 — má na kontě Discovery.
Během 135 letů raketoplán proměnil to, co lidé ve vesmíru dokázali. Vypustil Hubbleův kosmický dalekohled (1990) a jeho posádky ho pětkrát opravily a vylepšily přímo na oběžné dráze. Vynesl meziplanetární a sluneční sondy Magellan, Galileo a Ulysses. Především ale byl nezastupitelný při stavbě Mezinárodní vesmírné stanice: jen jeho velký nákladový prostor uvezl rozměrné moduly a příhradové segmenty, které tvoří kostru stanice. Po vyřazení raketoplánu v roce 2011 zůstal na devět let jedinou cestou lidí na ISS ruský Sojuz.
Zdánlivá rutina raketoplánu dvakrát skončila katastrofou. 28. ledna 1986 se raketoplán Challenger (mise STS-51-L) 73 sekund po startu roztrhl; příčinou bylo selhání těsnicího O-kroužku v pravém pomocném motoru za mrazivého počasí. Zahynula celá sedmičlenná posádka včetně učitelky Christy McAuliffeové, vybrané do programu „Učitel ve vesmíru". O sedmnáct let později, 1. února 2003, se raketoplán Columbia (mise STS-107) rozpadl při návratu do atmosféry nad Texasem. Při startu se z vnější nádrže uvolnil kus tepelné izolace a poškodil náběžnou hranu levého křídla; při návratu tudy do konstrukce vnikly žhavé plyny. I tentokrát zahynula celá sedmičlenná posádka. Obě havárie si dohromady vyžádaly čtrnáct životů a vedly k zásadnímu přehodnocení bezpečnosti — a nakonec i k rozhodnutí program ukončit.
OČITÉ SVĚDECTVÍ„Kdybychom měli řešení, které nepřijímá riziko, nikdy bychom neopustili Zemi.
- Raketoplán byl první částečně znovupoužitelnou kosmickou lodí — startoval jako raketa a přistával jako kluzák bez motoru.
- Pět letuschopných orbiterů: Columbia, Challenger, Discovery, Atlantis a Endeavour. Enterprise sloužila jen ke zkouškám a do vesmíru neletěla.
- Raketoplán vynesl Hubbleův dalekohled a jeho posádky ho pětkrát opravily přímo na oběžné dráze.
- Bez velkého nákladového prostoru raketoplánu by nešlo postavit většinu Mezinárodní vesmírné stanice.
- Po vyřazení raketoplánu v roce 2011 vozil astronauty na ISS devět let výhradně ruský Sojuz.
- Dvě havárie — Challenger (1986) a Columbia (2003) — si vyžádaly dohromady čtrnáct životů.
